Koukám Kitti přes rameno a ze stránek časopisu, kterým listuje, se dozvídám, že jsem zase sakra módní. S každou další přečtenou řádkou narůstá hodnota mojí kostkované košile. Musím se pro sebe usmát. Když jsem si ji na začátku října zkoušela v newyorské pobočce hadrárny American Eagle, tvářil se na mě afroamerický prodavač jménem Terrell všelijak. Ach ta Evropa! Doporučil mi košili vyhrnout rukávy a něčím ji vzadu sepnout. Poslechla jsem. Odhalená předloktí super, pod knoflíky se rýsující fastfoodem vykrmené břicho už míň. Rezignovaně jsem košili rozepnula a škodolibě šla popatřit do kabinky na svého devatenáctiletého bráchu. Oblečení, jež mu v dobré víře nanosila mamka, viselo na jeho vyhublém těle jako starý baloňák na strašáku v zelí. Nevím, co módního experta Terrella mučilo víc, jestli já arogantně narvaná v pánské košili (A stejně si ji koupím! Už jenom pro ty vzpomínky…) nebo můj rachitický bratr ve velikosti L. S typickou americkou upřímností pravil: „Já teda nevím jak VY V EVROPĚ, ale tady v Americe nosí plandavý oblečení akorát děti. A ty přece už nejsi dítě!“ Brácha duchaplně pokrčil rameny. „Proč si nezkusíš menší velikost? Máš přece krásně štíhlou postavu, to nemusíš schovávat.“ Načež Terrell zmizel a vrátil se s parádním outfitem z džín, perfektně padnoucího trika a mikiny s kapucou, přes které si bratr navlékl teplou černou vestu a při pohledu do zrcadla se po počátečním šoku na jeho tváři usadil výraz „teď je ze mě kurva borec“. Ve snaze obhájit se nemilosrdnému módnímu soudci Terrellovi, začaly jsme s mamkou vysvětlovat, že sehnat triko velikost S, které by bráchovi nekončilo nad pupíkem, je v Čechách fakt kumšt, a podivovaly jsme se, jak je možný, že americká trika jsou delší. Koukal na nás shovívavě a na závěr podotkl: „No dobře, ale kdyby přijel domů v tom, co jste mu vybrali vy a pak řekl, že si to koupil v Americe – to by byla strašná ostuda!“ Poklesla mi čelist. Ještě vrhnul pohled na mou budoucí košili a se zjevným přemáháním pravil: „Dobrý?“ Vzedmula se ve mně vlna hrdosti. „Výborný. Tu košili si vezmu!“ Jak by taky newyorský prodavač mohl pochopit, co pro mě po třech měsících strávených v jihoamerickém Arkansasu, který zbytek Ameriky považuje za příšerný vidlákov, znamená taková červenomodrá kostkovaná košile.
Žádné komentáře:
Okomentovat